Mezi zavražděnými nejsou v žádném případě jen tajní agenti, nepohodlní vědci
a zvědaví žurnalisté, ale i nešťastníci, kteří se jen náhodně ocitli v nesprávný čas
na nesprávném místě. Obzvláště šokující je počet lidí, kteří přišli o život
za záhadných okolností okolo 11. září 2001. Tucty jich museli zemřít.
O čem věděli? Jakým tajemstvím přišli na stopu? A především o těchto
případech pojednává tato kniha.
Tajné služby s mimořádnou brutalitou a nemilosrdně umlčovali i ty, kteří chtěli
vyskočit takzvaně z jednoucího vlaku nebo ty, kteří věděli až nebezpečně mnoho.
Informace představují moc, jenže ten, kdo ví už příliš mnoho, může se stát
pro nejmocnější nepohodlným. Pak ovšem zemřou nejen ti, kteří se podíleli
na tajných projektech a operacích, ale také ti, kteří jen náhodou uviděli to,
co vidět neměli. Závěry vyšetřování záhadných úmrtí bývají téměř identické:
Sebevražda nebo tragická nehoda. Policejní vyšetřování proběhne nedbale,
důkazy se ztratí, rekonstrukce ani konfrontace se neprovádějí. V roce 1988 se
zřítilo letadlo nad skotským Lockerbie. V troskách zemřelo 270 osob, mezi nimi
pět „nebezpečně“ informovaných agentů CIA, kteří ztratili důvěru svých
nadřízených. Při přistávacím manévru se dne 24. 11. 2001 na curyšském letišti
 zřítilo letadlo, v němž zahynuli tři příliš zvědaví mikrobiologové. Při zřícení
letadla Sibiřských aeroliníí do Černého moře 4. 10. 2001 zemřelo všech 78 osob,
mezi nimi skupina vědců, kteří byli podle zasvěcených pozorovatelů takto
„nenápadně“ odstraněni. Americký expert na antrax dr. Wiley zemřel
za záhadných okolností 15. 11. 2001, podle oficiální zprávy se zřítil opilý
v pronajatém voze z mostu do Mississipi. Sebevraždu podle policejní zprávy
„spáchal“ v roce 2008 v USA také dr. Ivins, jenž byl předtím podezírán
z rozesílání vraždících dopisů s antraxem. Britský zbrojní expert dr.
Kelly se 15. 7. 2003 vyjádřil pochybovačně o možné existenci zbraní hromadného
ničení v Iráku, a o tři dny později byl nalezen mrtev. Závěr vyšetřování:
Sebevražda. Překotná a navíc brutální poprava Saddáma Husseina vyhlíží
spíše jako záminka k odklizení nepohodlného svědka.