Od sedmého století před Kristem se dalších
tisíc let do Středomoří šířily z Malé
Asie a Egypta četné magické kulty. Působily
nejčastěji „ilegálně“ vedle oficiální
víry. Tajemných obřadů se zájemci směli
zúčastnit až po zkušební lhůtě a po přijetí
přísného závazku mlčenlivosti. Poté
jim byly svěřovány rozličné exkluzivní poznatky,
například o smyslu života, smrti
či znovuzrození nebo o úmyslech bohů.
Zásluhou římských vojáků se kulty rozšířily
až na území dnešního Německa a Británie.
Byly to především ženy, které se
nechávaly kultovně zasvěcovat a pak rozličnými způsoby vzdávaly hold
Dionýsovi, velké matce bohů Kybelé nebo Isidě. Dionýsos jako bůh bujné
přírody inspiroval například k pijáctví, tancům, písním, vášnivým emocím
a milostným orgiím. Kybelé měla pod patronací vinařství a obdělávání
půdy. V Římě byla Kybelé oslavována formou krvavých orgiastických
obřadů, při nichž se její stoupenci někdy vyklešťovali. Isis byla uctívána
společně se svým bratrem a manželem jako egyptské božstvo. Ve třetím
století před Kristem se však její kult rozšířil do Řecka a poté i do Říma.
Největšího rozkvětu dosáhl ve třetím století našeho letopočtu Mithrův
kult, vyznávaný především římskými legionáři. Mithra – božský
ochránce práv a bůh slunce – byl původně uctíván jen Peršany. Římští
vojáci v něm však spatřovali svého ochránce v boji proti zlu a spolehli-
vého prostředníka k návratu do věčné existence. Přitažlivost kultů zesiloval
fakt, že bývaly zakázány a příslušnost k nim byla někdy i přísně
trestána. Nikdy se nezformovaly do podoby církví, a tudíž nezrodily ani
žádné kacíře. V kultech se sdružovali bohatí, chudí, ženy, muži, otroci
i vládci.